Enon - Believo

Exemplární ukázka za všechny - píseň číslo 1: Absolutně osobitý, masivní, kostitřasový zvuk bicích, který vás zvedne ze židle (podobný jsem slyšel snad jenom na nahrávkách z produkce Steva Albiniho - PJ Harvey/ Dry). Jak dělají ten prostor nechápu! Primitivní zbustrovaná basa vám uzluje střeva, trhá žíly a v pomalém tempu brutálně řeže píseň vedví… do toho Darth Vader zlověstně sýpe do mikrofonu něco o konci světa (kombinace distoršnu a oktáveru) a vás zachvacuje nepříjemný pocit, že vás za chvíli dostanou. V tom okamžiku se však všechno láme, vy ztrácíte pevnou půdu pod nohama, na mikrosekundu se dostáváte do závratného stavu beztíže a v zápětí vás to jako na skluzavce vyhazuje do vzduchu a vy letíte prostorem vstříc partě eunuchů, kteří na vás v gospelovém stylu spustí afektované vokálky alias Beck na albu Midnight Valtures… V příštím okamžiku přistáváte na prosluněné koktejlové párty, kolem znějí nebeské zvonky… a vy nevěříte svým uším a naprosto nechápete, kde jste se to právě ocitli (Nedělá si z vás náhodou někdo prdel?) Ale dříve než se stačíte zorientovat… Bác! - další náraz, zlom a vy opět letíte šupem po hlavě zpátky do pekla, kde se sám Satanáš, mezi šlehajícími plameny, dusivým kouřem a temnými údery lopat pod kotly přikládajících čertů, učí pískat na zobcovou flétnu… dva stále tytéž tóny, pořád dokola.

A tak to jde dál a dál – strašidelně bizarní pasáže střídají dojemně citlivé, komorní polohy i absolutně odlehčené momenty - vtipné a veskrze půvabné. Překvapivé vpády lo-fi-elektronických „marťanů“ v podobě kaleidoskopických zvukových koláží živelně poslepovaných z fragmentů těch nejnesourodějších samplů (žeby nestrávený chaos jejich hudebního podvědomí?), často rozrušují linii příběhu skladby a s gustem popírají vše, co bylo až do tohoto okamžiku řečeno. Srovnání s Beckem je myslím trefné, Enon z téhle desky jsou však mnohem více undergroundoví, náladoví, introvertní… a neholdují dadaismu, surrealismu, rapu, blues, country a caruso-show, jako onen pán – to už spíš sci-fi filmům.

Ale abyste snad nenabyli nesprávného dojmu, že se jedná o nějakou plytce šokantní a bezbřeze ujetou záležitost – není tomu tak! Na desce jsou totiž, vedle víceméně monotematických, experimentálních, na rytmice, zvuku a frázování postavených věcech, ke slyšení také jasně čitelné písničky s kytarou, neskutečně silnou a invenční melodickou zpěvovou linkou, kterou si už po prvním poslechu budete broukat ve sprše. Garantuju vám, že tyhle melodické postupy si s žádnýma jinýma nespletete – mají svůj rozpoznatelný charakter.

Enon mají bezpochyby úžasné hudební trávení (co ti museli spořádat hudebních lahůdek a prasáren) a k tomu výjimečně vyvinuté cítění, vkus a nadhled, takže dokážou všechny výše zmíněné prostředky účinně a osobitě použít, se svéráznou logikou a precizností geniálního šílence, na správném místě a ve správný čas. Pokud odložíte své předsudky, přestanete řešit jestli je ten chlap schizofrenik, šílenec nebo ne, a přijmete, co k vám přichází, tak záhy uprostřed toho všeho uslyšíte tlouct mimořádně nadané a krásy-milovné hudebnické srdce, které pumpuje uvnitř.

Zkrátka - výsledný dojem z téhle desky je jedinečný a nepopsatelný. Co píseň, to odlišný solární systém – avšak dohromady, jako celek – představuje album souladný vesmír, ve kterém můžeme vysledovat určité jednotící principy. Těmi jsou: naprosto originální a svobodomyslný přístup, odvaha bořit zažité klišé a přicházet s vlastními osobitými vizemi, obrovský cit a nadání pro krásnou a silnou melodii, uhrančivý zpěv a škála pocitů, která nás nenechá na pochybách, že máme co dočinění s vnímavou duší, smysl pro humor a nadhled, rozumberoucí zvukový „drive“ , 100% přesvědčivost a bravurnost v jakékoli poloze.

Závěrem můžu říct jen jediné: tahle deska je absolutní skvost, vzácná perla, a i s odstupem (?) let, stále-zelená, inspirativní a půvabná záležitost… Takové desky dělají jenom opravdoví hudební frajeři! Díky Enon…

/pro piperrecords -zimbabwue-/