OTK - Sona a kuva
Vlad
Text z recenzní rubriky starého webu. Přebíráme ho doslova, i s překlepy.
OTK - Sona a kuva
Před časem jsem si půjčil od známého tohle cd a s rozpaky vložil do svého přehrávače,nicméně napoprvé mé uši zaznamenaly vcelku příjemné vibrace.Asi po týdnu jsem mu vzkázal, ať si koupí nové.
Dalo by se říct,že při poslechu alba jsem procházel několika fázemi.První je popsaná níže, druhá byla plná nekritického obdivu a nyní probíhá třetí tzv. vystřízlivění. Myslím,že nadešel čas k napsání pár řádek,než nastane fáze čtvrtá,a to je odložení a občasné připomenutí anebo snad zrání?
Na české poměry je to vskutku ojedinělý počin.Výborný zvuk,citlivě zakomponované dechy,vkusně použitá elektronika a řada dalších účelně použitých kakofonismů ústí ve velice působivý a výživný celek.V prvním Letci se syrové kytary boří do rafinovaně nastavené zvukové spleti.Zdola jsou podpořeny čvachtající basovou linkou a velmi sporým rytmickým základem.Velmi silné!Následuje pozitivní dvojka…,ale také mám svou zemi rád.V kuvě jsou skvělé dechy a dostávám se k nejsilnější trojici skladeb.Sopka většinou dřímá,ale je v ní obrovská energie .
V obsahu této písně je skrytá tvůrčí podstata celého alba.Při poslechu Šneka jsem si vzpomněl na jednoho kamaráda a v tu chvíli se s chutí zasmál.Text je fakt vyborný.Střední pasáž se rozjede ve svižném tempu a do toho dudy! Velmi originální spojení.Tupilak je mou favoritní písní.Přechod z úvodní sloky do refrénu,za řevu crimsonovského slona, je šílený.Dále se pak hudba ubírá v tom uslintaném tempu/znalci Slint jistě pochopí a prominou mi slovní hříčku/ za zdánlivě klidného zpěvu,rachotu kytar a troubení zdárně ke svému konci.
Pro mne prozatím domácí deska roku.